
Jsem pouhý
vítr v přeletu
Zlaté čmouhy
právě tu
kreslím do listí
podzimu
než znejistím
ve stínu
zeleného jehličí
Pak po špičkách zafičím
piruetu
do bělosti květu
chryzamtémy
A na závěr
vůní ženy
změním směr
myšlenek tvých
A až sníh
vášeň ochladí
do kruté zimy,
řeknu nevadí,
stejně jediný jsi mi
***
Věnováno příteli
4 komentáře:
Hezká, moc hezká!
Stejně ten M. má štěstí. :)
Pozdrav vám oběma.
Nádhera.
Děkuji
a to štěstí je obojetné ...
Moc děkiji.M.
Okomentovat