Úcta ke stáří
se vytváří
od malička
Na rukou hýčkán
tvor malý,
podstrojujeme mu
jako králi
Vždyť známe cenu
života
I to,
že drahota
prostupuje časem
Je mi líto,
však zjistila jsem,
že koho smrt
nesebere se zákrut
švihajících pěstí
a nepolapitelné má štěstí
za zdmi pevného hradu,
stejně ze tmy bez odkladu
čas zabuší mu na vrata
Chudák i bohatý,
všechna zvířata,
já a ty
před očima scházíme věkem
A nejhorší dřina,
když nemoc nad člověkem
láme hůl
a není na blízku,
kdo by prostřel stůl
k přežívání
To pak v notýsku
napsáno z rána
jediné přání:
By dáma,
co nosí kosu
a chrastivé střevíčky,
pod očima setřela rosu
A navždycky!
Úcta ke stáří
se vytváří od malička
I děda nad hrobem
chtěl by být hýčkán
dřív než den
promění se v noc
(A strašně moc!)
***
Populace stárne a už teď se čeká na místo v seniorských domovech ...
2 komentáře:
Stárneme. My jako osoby a my jako lidstvo. Stárnutí osob je přirozený běh času. Stárnutí lidstva je možná uměle vyvoláno poznatky v medicíně, vědě, lepší výživou atd.
Stárneme a pak máme problémy donést lžíci k ústům a problém s tím, kdo se o nás postará.
Bude to čímdál težší, protože pomocná ruka bude muset sama dělat do stále většího věku. Bohužel, bude hůř.
Moc hezky napsané. Pro nás "starší" je přirozené starat se o své rodiče, prarodiče, ale bude to umět i další generace? Nebo nás odloží do přeplněného domova důchodců? Doufám, že moje děti naučím úctě ke stáří.
Okomentovat