A po nás potopa

Plakala obloha na vyprahlou zem
Ronila slzičky noc a celý den
Pak  mokré tkaničky
se v pramínek spoutaly
Na Zemi potůček

Zprvu tak malý,
že i človíček
snadno ho přeskočí,
kličkuje cestami,
pospíchá úbočím

Než zcela ho omámí
vlastní síla
Tu voda mez
překročila ...

Věz!
Kalný stín
rozlil se údolím
nejedné kotliny
A co člověk?

Člověk snad je jiný?!