Kam se poděly
mámivé chvíle?
Mlčelo pondělí
v dešti a černobíle
Marně do prázdna
vztahuji snahu
Odpoví pouze tma
vlastního prahu
Křídla modrásků
bez hmotného těla
stahuji do svazku
Touha jim odumřela ...
Bez hnutí
zkroušeně leží tu
Z kytice kopretin
věneček zapletu
a pouštím po vodě
zítřka
Nevěřme náhodě
Vztahy je nutné stále si hýčkat!
2 komentáře:
Moc hezky napsané.
Děkuju
Okomentovat