Probudila jsem se vprosdřed noci
Blankytně modrá víla
do své moci
uzamyká mysl mou
Hned spolu
vznášíme se oblohou,
než karambolu
o tenký vlásek uhýbám!
Krotím vztek, oko pláče
a ze všech stran
pára srší od tryskáče,
co minul těsně aerobus
Je jasné, na můj vkus
pod hvězdami nabito!
A rozjizvené jelito bělavé rány
vplouvá tiše do atmosféry
Co jak od letadel šrámy
se jednou zcela nezacelí?
***
Přišel mi emeil, který zhmotnil obavu danou již dříve do předcházejících slov.
A znovu nastolil otázku: Jaktože dříve ostružiny plodily a neusychali ještě před sklizní tak jak se děje poslední roky? I padlí angreštové zjišťuji až poslední dobou a to mám původní, dříve zcela zdravou odrůdu anreštu! A také proč i ovocné stromy usychají bez ohledu na jejich stáří?
Vůbec nezávidím příštím generacím ...
CHemtrails
Žádné komentáře:
Okomentovat