S rukama v klíně přemítá
k ránu huba líně nemytá,
když oči stočí vedle sebe
Moje nebe!
Tahle guče, co vedle dřímá
je můj účet otevřený
Pohled snímá prázdně stěny
s obrazy
Pak tiše jako potkan odchází
Až ho potkám
neřeknu mu
o nedopité flašce rumu
na zápraží bez závazku
Ať se snaží
svou najít stezku bez kopřivy
Každý tady jistě sví ví
***
Když se myšlenky rozdovádí ....
Žádné komentáře:
Okomentovat