Život prchá pod rukamaJitra suchá
Ostrá hrana kulatí se
Rozdrolený v ústech písek
A naše ženy stále více
dívají se do zrcadla
Při cvičení nejde svíce
a ruce madla drží těžkopádně
Pak sebevědomí prudce na dně
Ještěže smí zvedat hlavu
do pozdravu slušnosti
Osteoporóza si dnes kosti dává k obědu
A rodný dům už nepoznáš
Zato máš dvoje brýle
a krátká chvíle
ti k odpočinku nestačí
Ze všeho nejradši jsme s vnoučaty
Tu řek kdosi,
že za vraty již kosy brousí
Jenže proč, ne a ne vzpomenout si!
Žádné komentáře:
Okomentovat