Na zahradě hrábě hrabou rukou silnou, někdy slabou
Dokonce metla mete,
můj ty světe,
zimní špínu od komínů
na hromadu
Chvilku kradu
k nadechnutí
Něžné pnutí
čistí nejen oči
v jarním lese
na úbočí teplých chvil
Heleme se,
tam konipas
se zabydlil
a do rozvitých sedmikrás
už i bílý motýl sed,
aby hned letěl dále
V nekonečném jarním sále
není čas na lelky!
Zelené pastelky
chvatem kreslí odstíny
i rozvíjející se květ
Nikomu nechce se zpět do zimy ...
Žádné komentáře:
Okomentovat