přesto ani nepatrnou škvíru
nikde nevidí
Jen temný stín rozpuštěných vod
a život na houpačce
Uprostřed stojí sám lodivod
hledající v denní pračce
malý prám
a čistotu prvního nádechu
Má pachuť
zčernalé kovadliny
Byl chvilku mezi svými
než mládě z bezpečí
vyhnal krok zaječí
do lůna dravce
Teď stojí na úzké lávce
a s krví v pěsti
si cestu klestí
nepokrytě
Nedávno ještě dítě
- větší než otvor do vesmíru
Tvor, co v zlatě či v jílu
boubelatě kráčí vpřed
Kraje, konce nevidět ...
Žádné komentáře:
Okomentovat