Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

sobota 21. listopadu 2015

Poslední poupě


Pod oblohou zataženou
růže tiše chvěje se
Sukničku má rozcuchanou,
kapky slzí za pasem

Brzy totiž mrazík mladý
ji pevně stiskne do objetí
Párkrát brousil už kol zahrady,
za ním stopy jako po sněti

V strachu růže k nebi vzpíná
něžné lístky okvětní
Ještě nechce aby přišla zima
Prosí slunce o pár dní

Náhle z potrhaných mračen
paprsek teple vystřelil
na letící hejno divých kačen
Dopadnout dál však nemá sil

Růže smutně poupě kloní,
nemá čas se rozvinout
Letos stejně jako loni
prošmejdí mráz každý kout
 
Sníh obleče keř do peřiny,
aby v spánku mohl sílu brát
a zapomněl tak na všechny splíny
Vždyť jara vánek probudí jej akorát!

2 komentáře:

mutil řekl(a)...

už se zima blíží
už růže půjdou spát
vánoc kaktus pučí
na okně musí stát

Teplý podzim už asi definitivně končí, růže už asi dokvetly. Ale vánoční kaktusy mám tedy obsypané poupata a už se začínají otvírat.

mutil řekl(a)...

Poupaty... Ten tablet si vkládá svoje slova, jak ho člověk nehlídá, tak je hned v textu chyba. :-(