Na první pohled na svět přicházíme nazí a bezmocní, ale není tomu tak!
Vždyť máme dvě ruce - rodiče. Jedna ruka je naše biologická matka, druhá biologický otec, přitom je naprosto lhostejné, zda jsme pravák či levák. Být bez rodičů se dá srovnat ke ztrátě ruky. Stačí, když se rozvedou - už nic není jako dřív a je to jako ztratit pevnou část sebe. (I kdyby ruce po ztrátě nahradili tou nejdokonalejší protézou, kterou přijmeme za vlastní, stejně nám stále něco schází.)
Na rukou máme prsty - naše děti. Ač se sebevíc snažíme každému dítěti ze sebe dát to nejlepší, stejně každé vždy bude o kapánek jiné. Ať je to palec nebo malíček, všechny jsou naše bez rozdílu! A pokud kdykoliv a kdekoliv na prstě něco bolí nebo se umaže, cítíme to zas a zase.
Obě ruce jsou pevně spojeny s tělem - tělo je Země. Uvnitř tepe srdce každodenním rytmem a ať chceme nebo ne jsme s ní naprosto pevně spjati a kdykoliv ji znečistíme, znečistíme tím i vlastní tělo. Neutečeme před ní ani do nekonečného vesmíru - musíme si totiž vzít s sebou alespoň její životodárnou část.
A nohy? To jsou blízcí i vzdálení lidé, bez kterých by se nám chodilo přetěžko. Jestli by to vůbec šlo?
Nad vším je hlava - vědění. Říct já vím, nestačí! Je nutné skutečně vědět a řídit se vnitřním citem, který říká: Ze všeho nejdůležitější je rodina a vztahy mezi lidmi, ne peníze! Ty jsou sice nejen v současnosti k životu potřebné, ale život nám zcela nedají, leda zaprodají pokud podlehneme moci peněz! (I k záchraně života či k uzdravení je potřeba člověk, co naplno využívá zděděné vlastnosti i nejmodernější výdobytky lidského myšlení.)
Žádné komentáře:
Okomentovat