Čtyřicet

Čtyřicet

Čas babího léta

U nohou svět

V hlavě pirueta

nesplněných přání

 

Na holé pláni

v rouše Adama stojí

a ohlíží se zpět

V boji čtyřicet

nic neznamená!

 

Přesto ústa němá bolest křičí,

když trn bodláčí

vyrypuje

Co je moje?

Má dáti - dal!

 

Čas spočítal

konipas pod okny,

když do tmy den uvadá

Léta mladá šero pasou

Mezi rosou květina

 

Do klína

usedl paprsek

ranního svitu

Mimoděk silný dech

právě do dlaní chytl

 

Vždyť je mu čtyřicet

- nádherný čas babího léta!

U nohou leží celý svět,

v hlavě roztočená pirueta

příštích přání ...

Díky, že tě mám

Před sebou šedesát, jak ti je?

Přestaň se ptát!

Kdo se dožije

pouze ví,

že koláč medový

má zcela jinou chuť

Tělo rtuť

s teplotními výkyvy,

no a vy nemáte čas

Vosí pas - hrneček z porcelánu,

z něhož k ránu srkám čaj

na pokraj dopití

Život na niti neřeším

Ořeším šediny

barvím do hněda

Že svět je jiný

už dávno aj děda

pravili

Že víly tančí, i já vnoučatům

povídám, když rodný dům

k návštěvám děti zvolí

Vzpomínky potěší, bolí

Kamínky pro pěší

raději na zem házím

V naději všem nesnázím

vyhnout chci se oklikou

Vždyť se včerejší kolikou

odkráčelo hodně sil

Ještě že orosené čelo

přítel do pohody osušil ...

Vrba statná

Vloží bolest mezi stěny
dřív než rozum okleštěný
zatne drápky do skořápky
včerejšího kolotoče

Na bezpočet narážek
jede auto z garáže
Motor plane,
takže vpřed!

Snad nezůstane
nikde vřed,
co prostřel by se
v útrobách jak tichá smrt

Končí mise
po dobách,
kdy mladý prut
svižný byl a ohebný

Hrsti sil den po dni
čas hází do nenávratná
a z mlází
dnes ční vrba statná ...

Mraky se ženou

Sedí máma mezi mraky zasmušile,

zatímco jeho kroky hodně čile

obchází ze slinami na jazyku

 

Jen co z nesnází chytla kliku,

již piják k ní po stéble šplhá

- on róbu svatební, ona ta druhá ...

 

Ne, nedá dnes kůži svou do trhu,

ač s noblesou prý jen pro ni růži utrhl

- sluneční zlato skrývající bodliny!

 

A chtěl za to

nic než slzy máminy

a ten velký dům - co chce a taky ne!

 

Přes vzpomínky zavine

 své holátko do náruče

Uběhlo tak krátko a svůj účet předložil

 

Krev do žil mraky žene

- srdce obnažené pláče slova

Snad slunce tu bolest schová ...