Zapadly schody, louky i silnice
Ze zmrzlé vody bělounké suknice
vysvlekly krajinu ze šedých odstínů
do barvy jediné
Kéž bělost zavine i černé chmury,
co dlouhé túry konají v nejedné dubové palici
Ani papír balící nestačí na ně
a mokré soli pak plné dlaně
Prý nejvíc bolí ukřivděná ješitnost
Přitom stačí říct: ,,Dost bylo chmur,
nižádný dvůr nemá barvu jedinou!"
Vteřiny, dny, též roky pominou
Kroky řídí si každý sám
a sebeklam je špatný směr
Vždyť v životě spousta děr i přístavů,
tak proč nakládat na hlavu víc než snese?
Žádné komentáře:
Okomentovat