Myšlenky rozhozené po polštáři
zdárně maří každý pokus o spánek,
když letitý verpánek ztratil stabilitu
Do úsvitu daleko, má řeko života,
když kolem kolotá nejistota bez břehů
Kde vzít hůl na podporu - ve vzdoru se nedá žít!
Celý byt tak neútulný!
Včelí úl mít, hned by dělnice dvě srdce
opylily a za malou chvíli vonělo by pochopení
Stáří však je tlení těla i rozumu,
ústa i bez rumu pak blábolí nesmysly, kterým věří
Jen stěží se chápe nenávist bez důvodu
Bezmoc čeří vodu poklidnou
a dny jdou a jdou do temnoty
Ani boty neznají východisko
Žádné komentáře:
Okomentovat