Vyznání

Slunce pálí,

sedím na kmenu

a z dáli slyšet zvony velehradské baziliky

Na okamžik vzpomenu

čas dětských her

a šeptám tiché díky

Ten čas už šel...

I přes dědinku naši

Z Jezuitského kopce

stále chaloupky jako dlaň

A jižní stráň na Salaši?

Jezdec na koni, žádná ovce,

pár jabloní, trnky a mezi travou

růže šípková

V hlouby lesa i na pokraji,

pod buky a pod doubravou

své místo mnohý má

Tu lišky dobrou noc nedávají!

Když zaprší, není žádný um

přidat je k hříbkům ze smrčí

či k leťákům

A v Salašce poutníci znavení

nohy omočí

Údolím jak had se vine,

až pod Vlčákem pramení!

Oči pasu po krajině,

kvete touhou i kopretinou

Do červánků ukládá se spát

Naší je domovinou

Navždy bude snad