Probouzím se a nebolí!
Slastně chutnám okamžiky
dřív než soukolí bolesti vetne dýky
do usoužených zad
Stále chci jediné:
Život žít, ne přežívat!
Za pár vteřin slast pomine
a procitám do reality
Ač nebylo rváče,
na kolenou klečí
člověk v bolest zbitý
Slyším duši – pláče!
Ne něčí
Má!
Stísněně
den vlády se ujímá
a na stěně kráčí stín,
kdosi spěchá do práce…
Co s tím?
Dál zbytečně čas utrácet
v brlohu bezmoci?
Po Bohu žadonit?
Kde najdu pomoci?
Je ještě možné v padesáti
obyčejné zdraví vrátit?
I bolest patří k životu, jen někdy je jí příliš
2 komentáře:
Takové to: "Když se ráno probudím a všechno mě bolí, tak vím že žiju. Až mě nebude nic bolet, budu mrtvý." Někdy je ale člověk živý až moc, viď?
Jestli lze zdraví vrátit? Vylepšit určitě, možná.
Milé
Okomentovat