Křehká jak kvítek chryzantémy,
co na podzim lehce spálí mráz
Tvář je téměř bez proměny
a z modře očí blyští zář
lásky zrozené do poupěte,
co chtělo by darovat paprsek léta
Přes život zlomený
do krásy kvete
a vůní čarovnou
k srdci se vplétá
Počkej!
Netrhej, co rozvíjí se...
Dopřej chvilku zrání
Suché rety smoč v ranní rose
a stvol pohlaď něhou dlaní
Pak,
to slibuji ti,
květ se vroucně rozvine
Ve snu budeš, přec ne sníti
V žáru peklo vyhyne...
.
Žádné komentáře:
Okomentovat