Kde jsi?

Podzimní déšť zplavuje naději
v kanály nejistoty
Bolestí víčka se zachvějí:
Proč nejsi tu ty?

Proč nekráčíš v oblacích
kyprých dnů štěstěny?
Kde láska se potácí,
princi můj, vysněný?

Není tu, nebyla
Toužená proklatě
po nocích bloudila
Šeptala: Volám tě!

V náruč obejmi
vyprahlou pustinu
Žár všechen odejmi,
pak ukryj do stínu

Do stínu doufání
ve světlo dnů slunečních,
v nichž nikdo nebrání,
když touha plane v nich

Rozkoší napájej,
uhas již žízeň zlou
Polibky rozdávej
Dovol být provždy tvou

Zažeň pryč samotu,
beznaděj, čekání...
V denním tom kolotu
dopřej nám shledání