Mikulášská

Zbloudil čert

až k mým dveřím

A nebyl to žert!

Sebou měl anděla

s bílým peřím

Otevřít jsem nechtěla,

přesto jdu jim vstříc

a vidím i Mikuláše

Nevěříc,

že zarostlou cestu našel,

říkám bez zábran:

,,Tady už děti nebydlí,

proč jdete k nám?“

(Třebas jsou nastydlí!)

Nabízím čaj vařící

nebo kávu …

A měli pro mne krabici

vázanou zlatou nití

A prý si nemám lámat hlavu,

všichni dárek dostanou

I ty

.