Den rozevřel oblohu
a zřel v slunci na stráni
v bílé jiskřit střepy poznání,
co zebe za nehty
A v brlohu němý, slepý
rozum plný tebe byl,
kráčeje odstínem štědrých chvil
Ano, je vinen!
Že ne?
Že závěje strachu bez viny
severák žene v chvění těl?
Kde krást příčiny?
Kdo lásku by soudit chtěl?
.
Žádné komentáře:
Okomentovat