Není

Už nám není dvacet
a právě se mi chce zvracet
minulost,
na kost
ohryzat beznaděj
a příští děj
svěřit jistotě

Jenže, kdo ji má?

Jako kotě
v pohlazení
nevnímá!
Pouze z omámení
předeme pavučinu touze,
co láskou zveme

Křehká křídla ptačí!

Že ne?
Vzpomenout stačí:
Ve stínu
krademe slunci žár,
pak na stožár
vysokému napětí,
co těká hlavou,
klademe vášeň dravou
i oběti
polibků spojujících nekonečno

Skoro mlčky,
jenom sečno,
náhle řekne: Jsi nepotřebná věc ...

Pitomec!
Raději nikdy více
ten sebeláskou zalátaný pytel,
co říkat chtěl:
Jsem přítel!
.