Ustala vánice

Ustala vánice
Sýkorky s větrem,
bez slunce, měsíce,
sníh shazují z větve
Z halůzky napučené,
co jaro uvnitř tají

A neříkej, že ne

I skřivani
cestu k jaru znají
Jako my
pod kotlem topit víme,
když sníh metem z cest,
aby v nejkrutější zimě
jaro srdcem mohlo kvést