Na rozloučenou

Hoď kamenem,
kdos bez viny!
V životě bezedném
nadějí sutiny
drásají do krve

Sníme o ráji, když poprvé
usednem na oblak lásky
Nevěry drak
do srdce vtiskne vrásky,
do duše samotu

V dětském štěbotu
čerpáme sílu pro pouť bez hranic
až pouhé nic
šedne v dlani

Tu motýl štěstí znenadání
zavoní blankytem ...
Za ním vztyčený prst!

Kolik jen, kolik hrůz
spáchat musel - musela,
že převzácný cit,
perleť anděla,
jiným v žaludku leží?

Bez lásky být?
To raději nežít!


***

Ne každá láska má na růžích ustláno ...