Člověk zjevně
nesmí zůstat stát
Však ani překročit hranice!
Matička Země,
hvězdně vzácná pramice
jak vyvážená fontána
má pevný řád
Vždyť věky pluje nekonečnem,
k slunci poutána
na laně vlečném
Nejedno drama
zázrakem ustála,
neobydlená, sama …
Pak do vínku
prvního tvora dostala
a pravidla pevná
Neznáme vzpomínku,
přesto ze dna
života těžíme
Pro vlastní pohodlí
a komfort několika generací
mocní rozhodli
A já, Člověk, dík vlastnímu umu
pod nohama zemi ztrácím
Třeba přes ropnou skvrnu!
Žádné komentáře:
Okomentovat