To nejsou básně

Ne, to nejsou básně!
Zatím vše jen rýmy jsou
Ještě neznám psáti krásně
jednu báseň za druhou

Jednou však
chci je psát,
kus srdce každé dát,
aby byly jak slunce jasné,
co pluje v žáru krajinou

Přijde bouře, slunce zhasne,
žár černé mraky přikryjou,
mocný hrom se rozburácí ...

Slunce zlaté, vždy zpět se vrací!

Zatím neznám psáti krásně
jednu báseň za druhou

K tomu, abych psala básně
potřebuji pomoc tvou!

Zas a znova
vnímat slova,
jež pro mne tak něžná jsou

Ne, to nejsou básně,
co já k tobě posílám!
Pouze něco bylo ve mně

Co já vím, co v sobě mám?

Jsem pouhá slabá žena
slovy lásky přinucena
verše psáti dál
a dál ...


***


Tato jednoduchá veršovánka byla napsána v prvopočátku mého básnění a možnost poutat pocity pomocí pera do slov mnohdy pomáhá překonávat nepřekonatelné ...