Proč spěchat zpočátku?
Což nevíš, človíčku můj milý,
že chvat v krátké chvíli
jen oprátku váže převzácnému citu?
Vždyť v srdci krytu
zlehka sen procitá
z hlubokého spánku
Nebuď necita,
pouze dopřej křídla vánku,
by nadějí pofoukal rány,
co nikým nehlídány
zas bolejí
bolestí dob minulých
Plátýnkem milosti
je kryje smích
retů žhnoucích po polibku,
co něžností vyléčí žal
a schystá kolíbku nové lásce
Starou si čas dávno, dávno vzal ...
Což nevíš, človíčku můj milý,
že chvat v krátké chvíli
jen oprátku váže převzácnému citu?
Vždyť v srdci krytu
zlehka sen procitá
z hlubokého spánku
Nebuď necita,
pouze dopřej křídla vánku,
by nadějí pofoukal rány,
co nikým nehlídány
zas bolejí
bolestí dob minulých
Plátýnkem milosti
je kryje smích
retů žhnoucích po polibku,
co něžností vyléčí žal
a schystá kolíbku nové lásce
Starou si čas dávno, dávno vzal ...
1 komentář:
nespěchám já nikterak
jen chci slyšet tvoje srdce
jak láskou duní jako vlak
já přiložím naň ucho
... ruce
Moc hezká báseň z pohledu ženy o klíčení citu, který přílišný spěch může opět udusit.
Omlouvám se, ale nedalo mi to, abych se přeci jen neprojevil jako muž, i když já "takový" nejsem :). Nebo jen trochu.
Okomentovat