Smutek zaťukal
Zamkli na dva západy
Copak hosta někdo zval?
Jenže je tady!
Neviděný, nečekaný
zevnitř obrací list
Pohled slaný
Převahou si je jist
A přesto zlato z oblohy
i dnes se usměje,
pronikne přes mlhy
do závěje slz
Pak skrz časovou osu
pronikne do budoucích okamžiků,
kde vysuší rosu
temných šlápot na chodníku
Žádné komentáře:
Okomentovat