Sedím u hranatého stolu
na dřevěné lavici
Před sebou kolu,
vlasy volně vlající
večerním opojením
Proud nebes
rozhrnul mraků stín
a nad les
vyšlo hvězdné nekonečno
V tom ohnivé kopí
proťalo dráhu mléčnou
Oblohu kropí
Perseid roj
Od nepaměti
probíhá letní boj
Země a komety
A vítěz není!
Jen po setmění
nádherná podívaná
na útržky vlasatice
Škoda, že slunce zrána
pozhasíná všechny svíce ...
Žádné komentáře:
Okomentovat