Až

Slunce hřeje

smutečními paprsky

Nevím kde je

Nápady se rozprskly

do vířivého prachu

V zrníčkách kočí

pod kůži strachu

bodá bodliny

smutných očí

bez viny

On možná ani netuší,

kolik síly dává zátiší

podaného slova

Na chvíli schoval

stráň fantazie

pod tíhu bytí

Až starosti smyje

do hvězdného kvítí

křižovatek myšlenek,

slunce a já zas budeme smět

ochutnat ze sklenek

naplněných vět

***



Báseň vznikla při myšlence, směřující k internetovému příteli ...