Tiše pluji vibracemi slov
a ztracený text je jen rezavící kov
na plachetnici poznání
A když uragán vlny nahání
z mnoha stran
a mlha slabik nespočetných
tvoří slovní sníh
padající do závěje
klávesnice,
teprve pak metelice dílko věje
do pohledu čtenáře
A možná že
čas od času zalíbí se
pánu, paní
z kliček spleti
vkráčet bose
do souvětí setkávání
Pak ve dvojici
proplouváme
napůl snící
napůl snící
veletokem řeky známé
Žádné komentáře:
Okomentovat