Za okny slzy prší do trávyMraky osahávají zem,
co z útrob zimní únavy
marnost proplachuje potokem
Nektar z květu smutku
v bezedné noci sesbíraný
stáčím do kornoutku
rozevříté rány
Vlastní útěk před realitou
po písmenku všívám do slovosledu
(Tu rozjizvenou duši skrytou
pod pláství slaďoučkého medu)
I jaro probouzí se rozvité
z třeskutých holomrazů
Teprve pak nám teplý fén
vykreslí léto do obrazů
Žádné komentáře:
Okomentovat