Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...
Rozlet července tichounce vstupuje do přání Třešňové svítání Cesta do lesa Maliny, borůvky, jahody, houbové závody i klíště lapené V žáru dne studánka osvěží pramenitě
Už coby dítě pili jsme z ní A po pravém polední s knížkou v ruce na vyprané dece ležet jen tak K večeru rozžhaví táborák jiskřičky melodií než blesky s deštěm starosti smyjí do volných dnů Čas právě liknavě létu ziprozepnul ...
Táhlý hlas sýčka tmavou nocí zní, když klas zítřka v proudu žní zrnka sype pod nohy Oči zpité, krok mátohy se srdcem bohatýra svit hvězd rozevírá, když z cest navrací se
Kráčí v času po známé trase slunečního jasu
A tam, kde letní láska zraje, laská rubínem třešňové šťávy, rozvinem náruč trávy k ulehnutí Poruč pnutí!
Viním tento stát, že sviním člověk musí ržát v chomoutu zapřažený Co prve tu, dávno není ... Ani nejsi svůj, když hnůj dluhu na žebřiňáku, kde lidí do popruhu víc než máku A kdopak z nás zlatý klas sklidí na krajnici hitparády zručné vlády? Všici pouze v touzepřihlíží jak naše vklady vládní rytíři převádí na konta vlastní Nestačí se zasnít!
Fronta i na banány dříve byla A ty hnusné krámy! Žádný Kaufland, Penny, Billa, ... Až na ty ceny!
Zato máme vše, co kdo si zamane I zlato a pastičky na myši schované v zátiší Však prakticky za ,,čistou" vodu dnes stokrát víc vyklopíš
A po obvodu měst kolektorů les namísto úrody plní spíž vyvoleným V zemičce svobody, kde slovo dým Ano, je bez hranic, kdo víc a víc z krajíce jménem stát odlomí Stačí znát zákony na křížku a umět hrát silou penízků ...
***
Stále se mladým předhazuje, že jsme se měli dříve zle a jaká byla nesvoboda Stačí přijít o práci a slůvko žebráci živě patří do slovníku jako za první republiky ...
Nenápadně padá dolů Skoro na dně do výmolu hubou letí Čeká rázné stětí, místo toho v ruce hůl Nikde židle, nikde stůl prostřený V prsou cosi jako vidle Bez zázemí Raději hned srovnává hřbet Pak ze země sebere odvahu Dojemně tyčí se u prahu známého neznáma A pořád ještě neví to, zda opera či drama bude se dít? Přitom každý své má libreto Stačí pouze chtít
Prší kapky větrem rozevláté Suši na oběd, před tím čaj o deváté Ticho zraje u silnice Na stole kytka zvadlá, vedle vyhořela svíce Noc rychle padla do zřítelnice vidění Studeně černý dým proudí tělem Hlas kukaččí nad kostelem v rytmu ptačím hříchy sčítá Další láhev nedopitá ...
Každý jsme originál mající v životě své nezastupitelné místo! A kdo sám sebe zaprodá, ztrácí originalitu Tím nechci říct, že by se originály neměly nikdy půjčovat jiným galeriím či výstavám, kde je ovšem nezničí abude o ně řádněpostaráno! ( K čemu by byl třeba takový Mikelangelo ukrytý hluboko v jeskyni?) Obrázek: Od Verunky