Semínka rozkoše vhozená nekonečnu
mrkáte, vábíte: Blíž, pojď blíž...
Uchopím kopí, temno středem přetnu
Což palčivost rány stále necítíš?
Zbloudile, věčný poutníku,
mdlé oko v závoji hvězd přivíráš
Pokoušíš sílu zániku,
když v novu jistý život máš?
Krvácí ráno loučem slunečním,
prázdné ano
do ticha šeptám
a nevím, sním či bdím?
Křičí a vzpíná se slaďoučká touha
neznajíc pražádné zábrany lidí
V mohutný příval mění se strouha,
vlnobití nespoutané vášně v obzoru vidí
Obnažil odliv útesy skrytých skal
Paprsek slunce nahotu hladí
Proniká příboj v nitro mé dál a dál
S láskou svědomí marný boj svádí
V oceán rozkoše ulehnout spolu,
odklopit víčko bledému spáči
S přílivem kochat se v hvězdném stvolu
Už jazýček vah v studnici máčím...