Vlčí vzpomínání

Rozjařené vlčí máky

již jen kolem cest

přes bodláky
leckde vidět kvést

Navždy ztracené jsou doby,
kdy maličká políčka obilí
bez modré či rudé ozdoby
jedno jediné léto nebyly!

Tenkrát sekáči s kosou,
ženské s kosáky, děcka se špagátem
ruku v ruce s ranní rosou
procházeli mlatem

Pak v neměnném rytmu dřevěnou hrabicí
žatec žito do řádku pokládá
Pějí nad hlavou slavíci,
všude na polích žňová nálada

Nakonec do mandelu snopy
třeba navršit řádně
A když i chlapi
se silou v horku na dně?

V největších vedrech vždy osvěžení skýtá
pod košatou lípou
ukrytá studánka ledově pramenitá
Moc dobře vím to!

Byla jsem tehdy sice hodně malá,
přesto i já obřísla pokládala ...

***


Hrabice - Kosa určená ke sklizni obilí při žních bývala navíc vybavena na kosišti rámem, který zajišťoval padání klasů do řad. To pak usnadňovalo následné vázání obilí do snopů. Ten rám se jmenuje „hrabice"
Mandel - Snopy obilí se po 6 ks až 8 ks stavěly k sobě do kruhu, klasy směrem nahoru, vznikali tzv. panáci (u nás mandele), aby na slunci řádně vyschly. Obilí pak šlo pěkně mlátit doma na mlatě (na mlatevni) cepy. Později se na Salaši obilí na voze taženém koňmi sváželo ke Svatému Jánu, kde stávávala obecní mlátička.
Obříslo - Ještě v 70. letech se vyráběla povřísla (my říkali obřísla) z provázku, na jehož konci bylo místo uzlíku přivázané dřívko, které usnadňovalo vázání snopů.