Planými slovy
- kvetou pod prsty,
útěchu lovím
Na srůsty
Vstupuje do rána
přes ohon noci
neviditelná membrána
Zvolna rozkmitává pocit
klamavého smutku
Cesta smolná
přes vývrtku příštího dění
vkládá díl tajemna
a setinu rozuzlení
Až ze dna zvedáme amforu,
co statečně směruje k cíli
takt motoru
Čekat na posily
občas bývá zbytečné
2 komentáře:
Copak tě rozesmutnilo?
Naštěstí je to jen ,,pocitovka" zachyceného okamžiku
Moc velký dík za komentík
Okomentovat