Praskly ledy

 
 

Brodí se hlučně

v mokrém sněhu

Hodně ztučněl,

asi proto z břehu

válí sudy v lavině 

 

Aby taky ne!

Být na těle chudý,

udržel by rovnováhu

Jenže není!

Asi proto se ze svahu

nadělení valilo do potoka

 

Spíše stoka teče tam, kde narostl

napohled hodně pevný led

- pevnější jen stůl dole v hospodě!

I tak ve vodě ocitl se zcela

sedavý díl mohutného těla 

Prostě žiji

 

Známe přenádherný úkaz,

co protéká mezi prsty

Zkraje kolomaz jen hustý,

pak taje jako sníh v poli

- napadl včera prudce

Však než hodíš koulí

jen mokré ruce mneš sobě

na smrtelné posteli

Až v tichém hrobě z jílu

rány zcela zacelí jediná spravedlivá

(bez rozdílu chudáky i pány najde si

- zná totiž všechny adresy),

teprve pak nebudeš se bát

Skončí hlad po životě,

co není žádné peříčko!

Jít svou cestičkou nikdy není snadné

Tlení štípne haluz,

která spadne i na vůz z ocele!

Kdo přátele nemá,

ani sena, ani slzy nevysuší,

klid v duši nezíská

Kór jak v penízkách plave

a srdce jeho dravé krvácí cizí krví

Ze života urvi jen co tvoje je,

do stoky vylej pomeje,

proroky občas poslechni

Sám život den po dni

 z dávných not

čerpá energii

Dokud jsem tu, prostě žiji ...

(A s láskou vzpomínáme na ty, co pouť již ukončili ...)

Prázdná nádoba

Prázdná nádoba
kulatí se ve vitríně
Ta podoba pohaslého rytíře
tisknutá v hlíně
- je až k nevíře,
co dokázal umělec!

Hlásíme mezi dveřmi:
,,Jdeme na pokec!"
Výraz zcela zřejmý
rozvinul se po pokoji
(Otravní jsme snad jak muchomůrky
či se bojí?)

Okorale se brambůrky
pitvoří na stole
Stejně úsměv z vnitřní nevole
mrazí mezi slovy 
do prostoru:

,,Drink malinový, kávu či čaj?
Vy dva spolu?
A jen tak na okraj,
mám ještě schůzku!"
V konvici už se voda vaří,
zatímco oči rozeply jí blůzku

Na gauči, co polštáři obložený,
sedí spolu trojka přátel
V ruce kolu, řeči za pakatel
a čučí do vitríny
Tam prázdná nádoba
bez příčiny majiteli se podobá ...

Až mrazí

Sněží

Do myšlenek

Stěží  najde se lék

na stáří, co dotváří

osobnost každého

 

I chroust

z pod pevného krunýře

poznává potíže

na vlastní kůži

a všechno, co dluží

táhne na hřbetě

 

Ve světě

hold napořád

pramení pevný řád

soužití

- od kamení přes kvítí

až k člověku

 

A právě on řeku

téct nutí proti proudu,

tnutím rodnou hroudu

převrací
 nejmíň tisíckrát

Tím ztrácí pevný řád!

 

Až kácení

poničí vlastní plíce,

bezcenný život více

nelapí dech přepychu

- po lidech potichu

smete se zem

 

To kam jdem

vždy vlastní volba

a žádná rolba

neodhrne mráz,

co z nás věky sálá

 

 

Naštěstí ještě skála

není zcela rozdrcená,

i když cena

již hodně vysoko

Čas neběží naoko!

Je v nás,

 v našich rukách, 

ze země vpíjí se do žil

a koho nedotrká

ten ani nežil ...

 

 

 

 

 

 

http://www.ekolog.jsemin.cz/Problematika-kaceni-pralesu.html

Český Impuls 981 AM

Kouzlo zašlých časů
teskně bloudí po pokoji
I když sladce uši pasu
stejně se ptám,
proč čas zcela nezahojí
pradávný šrám
a všechny ztráty?

Já - ty,
kdysi u jabloně
Nad námi volně
měsíc vznášel se krajinou
My spojeni okamžikem,
sepnuti vteřinou 
zjištění ...

Dnes už nic není
jako dříve!
Klidně dál zpívej
tu samou písničku,
ať jsme mladší
- byť malou chviličku
Nic není sladší!

Žijme pro život, ne pro peníze

 

Peníze nejsou modla, 

nýbrž lidmi vytvořená pomůcka patřící k žití

(Něco jako brýle, sluchátka, kolečkové křeslo ...)

 

Přepadovka

 

Napadl sníh stezky i chodníky

Tím rázem dých zmatek převeliký

na loňská mláďata

Nejen pro ně hned zdá se celý svět tak jiný

 

Mourek sebral odvahu, vykasal kaťata,

šup do peřiny a od svahu hop pod střechu

Spolu s Puňťou teď prohání stíny

a tropí neplechu na dvoře

 

Mezitím kohout s hřebínkem nahoře

slepicím kykyryká: ,,Dnes se nikam

nevydáme - vše co známe zabarvené do bíla!"

,,Já se ještě nemyla, " švitoří sýkorka z plotu u dvorka

 

Slétla do sněhu jako do vody,

s konipasem očistné dala si závody

Ztichlým lesem zas po pás brodí se jelen mladý

- od zahrady ho dělí jen zasněžené keře

 

Pod ním v noře - plch i ježek v hibernaci

A co naši kluci?

Lyže přes ramena, sáňky v ruce a čí jsou kopce?

Budiž i zima pochválena ...

Leckde

Sněhulákům na gatě i na čepice

z dálky přináší dnes fujavice

metr sněhu a k tomu ještě mrazu hrst

Bylo dost už deště,

končí půst!

 

Než se domy, stromy nadály,

hezky pěkně do šály

i uši mají zachumlané

Ani most či kámen vidět není

ve sněhovém nadělení ...

 

Přišlo mírně opožděně,

přesto děti mají

koleje již vyježděné

Jiné zase koule krájí

na obrovské sněhuláky

Neseď doma, pojď ven taky!

To by bylo!

Mrholí déšť do okapů
Kapky bez holí
na střechy kreslí stopu
- morseovka o zimě

Zevnitř bolí mě stýskání

Beze stop na stráni
mizí běl i voda
Kam sníh šel?

Možná čas ho prodal
Za jaro
Ale ještě ne na stálo!

Rozepne zima bělounkou košilku!

Pak na víc jak na chvilku
zemi krajíc namaže na bilo
To by bylo, aby nebylo!

Čekatel

 

Rozpustilý sněhulák

si jen tak

lebedí na louce

 

A to, prosím,

zůstal na ocet,

když mraků stín
odehnal mráz!

 

V ten ráz

jeho menší dva kamarádi

ač neradi

vpili se do země

 

Bez sněhu dnes 

potemněl kraj i les

A my řádně promokli

 

Do roklin již jen mlha tiše padá

Však nevadí,

zima mladá

si jistojistě ještě řádně zařádí ...

Bylo léto

,,Táto, pojď se podívat

Vprostřed kádě

hladí had

tělem hádě!"

,,Ty můj kluku

hned vyndej ven

z kádě ruku,

had už velmi rozezlen!

Každý plaz má zuby

a některé jsou plné jedu

Za jazykem se rád zubí

Vysypeme hady před dům!"

Hadi pár plný hněvu

hned se plazí do trávy

,,Děkujeme za návštěvu,

dnešní byla bez kávy ..."

Nekoupíš

Dnes chtěla bych ...
Co bych vlastně chtěla?

Vrátit zpět dětský smích
a v dlani svírat pírko od anděla,
co chránit bude všechny ty,
jenž lásku umí dát

Dobře známe trampoty,
co zvládají se tak akorát
na zrnko máku,
zatímco déšť zvolna prší do slamáku

Ani Amor s kuší ne a ne se trefit 
do napnutého svalu
Ač jsme fit, přesto mrazem rozleptanou skálu
bez pomoci nezdoláme

Škoda, že cit
bývá tvrdý kámen ukrytý pod kvítím,
co plné nabroušených trnů
Štěstí ani lásku nekoupíš za korunu

Když

 

To když ticho krvelačné

vprostřed noci

neodbytně začne

hloubit pocit zatracení
v dunách pouště ...

Naštěstí z mračné pěny,

po hvězdné poště

na okamžik měsíc sjel

do náruče bezedné

Opět vím, že až mlžný běl

noční stín ráno pozvedne

na oponu dálek modravých,

do domu po známé trase

zase vjede zatoulaný smích

Zlodějka

Neslyšně kradu tisíce slov,

Jen tak pro náladu

je vložím do osnov

budoucího povětří

Několik však vyšetřím

pro lehké rýmy

Ty hned skryji do peřiny

k odpočinku

 

Za chvilinku si protáhnou slabiky,

načechrají peříčka

a jak z košile knoflíky

vyskočí z nich básnička

Pod bečkou

Než vyňal vinětu od vína
špitl: Kravina, tak to není!
Všechno utrpení čas odnes do háje
Od dnes lokaje minulosti nedělám
a řeč o lsti je pouhý fám,
co roznáší protivníci Od medvěda

O tasemnici ví tak leda kulové!
Každý než půjde pod kytky
těší se na nové zážitky
Staré ponechá pod ledem
Tak bacha, rozjedem
další kolečko ...

Ukryti za bečkou
zas vrhli se na pití
V puse planý žvást
Hlavně nepropást příležitost,
řekl host z křesla 
než hlava mu klesla ...

PF 2016

 

Léta páně 2016

odhodlaně objevil se ve dveřích,

které loňský rok nechal dokořán

V batohu pláč, v náruči smích

 

Ať byl či nebyl zván

dál kráčí neodbytně

Kdo za vlasy

jej nezachytne, stýská si pak

 

Každý rok je jen malý pták na nebi

Je se uvelebí a pozve tě na kutě,

hned roztáhne perutě a je v dáli

Žádný čas nikdy nikde nezahálí

 

(Ani ten v nás ...)