Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

středa 24. února 2016

Bývalo líp



Co končí, co začíná,
když první šedina
vlije se do vlasů
a život chvatem sůl
sype po cestě
rozpáleného léta?

Tachometr na dvě stě,
z obrazů trčí silueta
dálnice - prudce se úží!
Za svitu měsíce
život skrze prsty protekl
Vše co dlužím mezi srůsty řinčí do ticha

Na okně řeřicha tiše voní
o tom jak ještě vloni
před večerem
prokvetlo jaro
ladným tělem
Stačilo tak málo ...

Dnes tma příští noci
o slunce tříští pocit
slzavého vzpomínání
Tolik pomníků
a nesplněných přání,
když sahá na kliku

Uzamknete všechny zámky,
zabedníte vrata,
přesto bez pozvánky vejde stáří
V závěsu mu zubatá přímo v tváří
kuje kosu kladivem
Je až s podivem, kam ten svět letí?

Tenkrát my byli děti,
když staříček říkali
hlasem roztřeseným:
,,Jsem už sice pomalý,
ale zato moc dobře vím,
do propasti žene se svět

Tolik běd ani muk
nikdy nebylo!
Tenkrát, když já byl kluk,
lepší, lepší se žilo ..."

2 komentáře:

mutil řekl(a)...

řeknu nyní já svůj tip
od nepaměti co se děje
že se říká - bylo líp
a svět k zatracení spěje

mohou za to vzpomínky
náš na svět dětský pohled?
teď chabne tělo, samé novinky
nerozum vládne, myšlení začíná bolet

Staříček byli jistě moudrý muž, dospěli jsme k moudrosti té i my už? To netuším, ale vím, že občas pronesu: "To za nás ..."
Hezky opisuješ od života, jen co je pravda.

Lenka Rezková řekl(a)...

Je to hrůza a zároveň nádhera, že už i my máme to štěstí občas říct:
Jó, tenkrát ...