Dohola

 

Obzor zbarvený do červena

při slunce východu

Poslední orosená sena

celodenní pohodu

předvídají na pokraji

konce i začátku

 

Na statku kohout mladý

do ticha i do nálady

skřípe první kykyryký

Pleticha i otazníky

probuzené děti v očích mají

na pokraji nového počátku

 

Po návratu z cest

pevně časovou oprátku

nutno sevřít v pěst a jede se dál

Karneval povinností zas pohostí

všechny dokola

(Prázdniny střihli dohola)

Nezahálet je víc než fajn

Myšlenkové pochody
do vody právě vpily se,
přitom na míse prázdno
až na dno zapomnění

Co se se vlastně změní,
když dnes po ránu nevstanu
a jen tak vleže 
budu myslet na práci?

Aha, už se stěžeň
nebezpečně kymácí k hladině,
v níž poklidně
čilé slunce se houpe

Další ráno, co na čas skoupé,
rozebráno do minuty
- vteřiny, ty žhavé pruty,
do viny šlehají jelita

Pochytám všechny do tabatěrky,
s nimi líné lelky ze čtyř stran
a jdeme zase na to!
Celkem vzato, i nezahálet je víc než fajn

Dá se přežít

 

Jsem v pohodě,

když na vodě vítr vlnky čeří

a když na večeři přijdou všichni včas

 

Vem to ďas,

že soused má zas nové fáro 

a já Škodou starou cestu brázdím

 

Moc dobře vím,

že ač my dva, já a ty, jsme z Nemanic,

máme o moc víc než být bohatý, ale sám

 

Povím vám, jsem v pohodě

dík náhodě, co svedla nás dohromady

zrovna, když zimostráz kvet u zahrady v květináči

 

Každý jsme jinačí,

přesto krásně do sebe zapadáme

jak klíč a zámek všech vstupních vrat

 

Snad akorát,

že roky stále rychleji letí

Vždyť už i děti našich dětí prožívají své první lásky

 

Ale bez nadsázky,

ač život běží mezi prsty

vždy dá se přežít - ať už řídký či hodně hustý

Ještě poprchá

 

 

Prší všem do vlasů

Po zádech stéká sůl

znaveného potu

 

Tu šeď protnul

výboj elektřiny

Pokaždé nebezpečně jiný!

 

Ovzduším hbitě klouže

ohnivý proužek

na cáry roztrhaný

 

Bubnů rány

šepot deště drtí

mocnou chutí obra nebes

 

Nadnes propršelo

mokré šero

do noci

 

Voda horoucí

pod sprchou z mokrých zad 

smyje chlad bouřlivého dne

 



Ani o jedné nepřestalo

To se krásně spalo!

Skoro jak v bavlnce

 

Po jabloni, po trnce

výsměšně voda šepotá,

že kapka ta i ta ztratila směr zcela

 

I s úsvitem obloha nabubřelá

kropí zem šedavou růžicí

A už se všicci na déšť mračí

 

Někomu stačí,

jiný má furt málo

Slunce škvírou na nás se pousmálo ...

Bouře na horách

Bloumá lesem
Bez cíle, bez elánu

Kde jsem?

Ptá se přes mlžnou blánu,
co slunce právě sňala nebi

Černočerno se nyní šklebí

Lítá saň nabubřelá 
kreslí vrásku na půl čela

Raději stočí kroky na zpátečku

Kapek broky mokrou tečku
na listí kreslí

A jestli nezrychlí ...

Do kůže kapky se zapíchly,
v mžiku promoklá do kosti

Rychlostí blesku

Ohnivá čára - hrom třeskl,
zároveň!

Rozžhavený peň hasí déšť přímo před očima

Na zádech zima, vevnitř strach,
když z čista jasna rozvine plachty bouře na horách ...

Nezapomenutelné letní lásky

 

 

Letní lásky, ty prchavé okamžiky

- bez nadsázky, tisíceré díky za ně!

K zemi třeba se klanět, že neminuly cíl

Pak déšť ochladil křídla uvolněná

 

Chvíle něžně němá, neskutečná,

protnou-li pohledy kluk - slečna

Loutnou jehnědy rozvlní krajinu,

když měsíc rozvinul čerň do rozbřesku hvězd

 

Na stezku všech cest jiní jdou ruku v ruce

Ztracené kruhy na rybníce - žabky doskákaly

A zdali kdo zapomene s časem, co letí,

lásky ukotvené do paměti svého JÁ?

Plán netřeba

Je dost či málo,
když štěstí koutkem
se jen pousmálo
a proutkem
švihlo do koní?

Kdy smůlu na patách
jaro prolomí,
aby holka okatá
začala žít naplno
život téměř prožitý?

Jak patrno,
není odpověď
kde já i ty denní šeď  
hltáme odevzdaně
Nikde není nic pevně dané!

Z dětských skic
poslední cár papíru
pevně držme v dlani
Stačí rozevřít vesmíru
ždibek pousmání ...

Pak náš je čas!
Pádí jak o závod
vevnitř nás
- rosný bod či den dokořán
Netřeba ani podrobný plán

Takhle z rána

 

 

Vlétl vrabčák nečekaně

mezi hejno slepičí

,,Co tu děláš, mladý pane,"

přes zobák naň zasyčí

kropenatá parádnice

 

Od zrní černá zvedá hlavu:

,,Jsou to letos ale hice,"

a dál stará se o potravu

,,Kokokokokokodák,"

ozývá se od hnízda

 

,,To není kuře, ale pták,

ke všemu hnusný ohyzda,"

hnedka kvokla černobílá,

co dere se tu na žito,

když napřed slastně vodu pila

 

,,Budeš samé jelito,"

šedá oboří se na vrabčáka

tupoostrým zobanem

Jaká páka,

vrabec hbitě uskočí!

 

,,Pojďte sem honem,"

volá na harém slepičí

kohout támhle od stromu

,,Kokodák, kykyryký,"

slyšet stále až do domu

 

,,Čurr, víc nechci, vřelé díky,"

zašvitořil vrabčáček najezeně

nad trnkovými keři

Pod ním vlaška unuděně

na hřbetě si rovná peří ...