Je dost či málo,
když štěstí koutkem
se jen pousmálo
a proutkem
švihlo do koní?
Kdy smůlu na patách
jaro prolomí,
aby holka okatá
začala žít naplno
život téměř prožitý?
Jak patrno,
není odpověď
kde já i ty denní šeď
hltáme odevzdaně
Nikde není nic pevně dané!
Z dětských skic
poslední cár papíru
pevně držme v dlani
Stačí rozevřít vesmíru
ždibek pousmání ...
Pak náš je čas!
Pádí jak o závod
vevnitř nás
- rosný bod či den dokořán
Netřeba ani podrobný plán
Žádné komentáře:
Okomentovat