Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka
Na svém autorském blogu vás vítá
- Lenka Rezková
- Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...
středa 30. listopadu 2016
Život je sen
Vstávám z peřin péřových,
zatímco sníh z okna dých
nezměrný chlad
Končí listopad
Holé stromy,
kde mi ještě včera
sojčí pera
varovaly dlaně,
dnes odhodlaně
hájí vzpřímenost
V potoce ledový most
konejší pstruhy,
kterým kapky duhy
vryly se do těla
Na louce peří anděla
na bílo zbarvilo trávu spící
Nad hlavou,
na sítnici báně nebes,
rudé žilky si dnes plavou
v modři nekonečna,
kde vteřina věčná
stojí mezi životem a smrtí
Život je sen
do posledního nadechnutí ...
pondělí 28. listopadu 2016
Branka dokořán
Zima opět je tu
v celé zlé parádě
Přehršel běloučkých květů
nejen v naší zahradě
o překot sází
Žádný plot, zvíře, pták,
ani na sta hrází
nezbrzdí rozjetý severák
skoro rok toužící
po stanici zima
Vítr lednici už prý má
naditou do plna
polárním mrazem
V srpečku je Luna,
slunce přes mraky neshlédne na zem
Na háky zrovna v potoce
mrazík rampouchy věší
Kluzké jsou silnice,
též chůze pěší
si žádá velkou hbitost
Žába promrzlá na kost
pod listím čte první stránku
dlouhého snění
Čas naplno otvírá branku
zimnímu nadílení ...
neděle 27. listopadu 2016
Když kácí les
Netečnost stromů
větrem svlečených do naha
Poctivě hlídaly cesty domů
Dnes nesplněná přísaha,
teskně šeptá do mlhy očí
Čas, co se neptá,
ten neúprosný kočí pas štíhlosti zaoblil
do předklonu podzimu
Vše, o čem kdo kdy snil,
vítr ještě nestihnul nasbírat do vzpomínek
Deště plamínek mrazu brzy zhasí
Pak těžko asi přes sníh sáhneme na léto
sluncem rozžhavené
Kdo ví, zda bolí to, když do kamene
zlatem rytec jméno tesá?
Z lesa motor pily opět kvílí
přes ticho zakleté v kruzích letokruhu
Do popruhu další berou kmen
v den poslední - nikde slavobrána!
Jen krutá rána krajem teskně zní ...
Štítky:
Fotogalerie,
Hledání,
Pracovní,
Rok v přírodě,
Stýskání,
Život je dar
úterý 22. listopadu 2016
Jen pár chvil
Stojí nad sporákem začouzeným
V troubě buchty s mákem
Z lampy stín dopadá na zeď rozpálenou
Starou plenou stírá špínu
Zas průvan od komínu saze navršil
Doba šťastných chvil zvolna nabíhá do paměti
,,Už tolik je ti," nevěřícně máma hlavou kývá
Chleba skýva korá vedle plotny sedřené věkem
S upřímným vděkem obě svorně vzpomínají:
(Léto v dětském kraji je to, co nikdy nevrátíme!)
Dědovým vínem maso lehce podlila
Tatam je vesnická idyla vystřižená z života románu
- dojela pro mámu zrovna dnes
Vždyť rodná ves začíná být nad její síly
Chvějící se ruce hrnek s kávou uchopily
,,Děvče drahé, tímhle prahem
brzy máry ponesou - nohy mi už neslouží!"
Za okny mlha mží s noblesou šera
Ještě včera v pevné ruce kosu, teď vetchý uzlík třesu
,,Jejda, ta buchta voní, dáme si?"
Jenom pro ni zakaleně přes řasy oči září
Na žádné stáří se nejde zcela připravit
,,Mami, mám pro tebe krásný byt se zajištěnou péčí ..."
,,Maso je jehněčí, od souseda,"
jakoby nic hledá pepřenku se solí:
,,Támhle vzadu, na poli, stojí jabloň stará,
když já byla malá, sadil ji můj táta
Holka zlatá, běž a přesaď ji na úrodnější pole!
Pak větve holé místo ovoce tě budou zdravit!
Víš, čas je prevít a každého z nás jednou zachytí ..."
*
Ač život na niti visí a vůbec nic není jako kdysi,
doma je doma a kdo má kousek citu v těle,
nestaví se do role nepřítele, ale stane se oporou
(I kdyby člověk měl tucet zaměstnání, či šťastně žil za mořem, za horou,
vždy několik chvil dá se najít na setkání ...)
Štítky:
Láska,
Naděje,
Stýskání,
Toužení,
Život je dar
neděle 20. listopadu 2016
pátek 18. listopadu 2016
Ujel vlak
V hlavě bije šest
myšlenek na odjezd
Kolem všichni stárnou
Ale já ne!
To jen krajinu jednotvárnou
protnul kámen bezmasý
Na vlasy všem bez vytáčky
kreslí sníh mráčky stříbrné
Pod bílý lem
mlha rozvine bolesti povijan
Nespočet rán
se prokulhává do noci
Ještě včera sláva,
když pravnuci
darovali křeslo na houpání
Dnes, přetrhané spaní
další vrásku kreslí na čele
Na otázku, kam odešli přátelé,
jasná odpověď:
Na věčnost!
Kolem pluje šeď,
v ní hledá most, co ač k nevíře,
letitě pevné vlastní pilíře
Po trati supí čas
Co neztratil, vzal si ďas
Myšlenky
do sklenky s alkoholem
teskně vchází
Býti tak Golem!
Hned postaví aspoň tucet hrází
pro každého, na přežití!
Náhle kotva se zachytí
o starého převozníka
(Od nikud nikam duše převáží)
Osiřelo nádraží ...
čtvrtek 17. listopadu 2016
Karneval času
Stojím tam
Všech se ptám,
co bude dál?
Vždyť času karneval
uprostřed bystřiny
vystavěl komíny
plné sazí
Těžkou čerň rozšafně hází
po čistém proudu
Dokonce rodnou hroudu
spláchl tok do moře
Tichounce včil hoře
vlny kolébají v kraji
vyzrálého poznání
Do vrásek skryly se pihy,
do dlaní zabředly rýhy
prvního třesu
Podvečer snesl
ústřižky filmu před oči
Důlek pro pláč zbyl mu
Náhle úsměv přiskočí
Spolu s měsícem prozáří
temno bojácné noci
Na svícen marně hladoví vlci
točí žalozpěv vytí
Čas prostě nikdo nikde nezachytí ...
středa 16. listopadu 2016
Večerní procházka
Psí tlapky
u ohrádky
kreslí do písku
stopy paměti
Odněkud páníček zapískl
- jak střela hned vyletí
chlupatý vetřelec
ze zakázané zóny
A běží na kopec
Zrovna, když lampiony
rozvitý večer na nebe věší
Těžkopádný kačer nad hlavou
už zase odmítl túru pěší
A tam, skoro nad doubravou,
zvědavý měsíc u komína
udělal si posezení
Odtud pečlivě snímá
večer co večer to pozemské dění
sobota 12. listopadu 2016
Včerejší probuzení
Divný sen prolétl
z rána hlavou
Se smutkem stojím tu
Z neznáma plavou
slzy z pod víček
Za okny všudypřítomná mlha
Sahám pro klíček
Odemykám ztuha
čerstvé myšlenky
- snad budou mít dost síly,
aby chmurné výklenky noci
bez slunce vysušily
Právě malí kluci
štěbetavě spěchají do školy
Zároveň zevnitř zabolí
snímky v paměti ztracené
Trn vzpomínky náhle zažene
stýskání po listí
Temný stín podzimu
netečně rozvinul
den probuzený
do prvních vloček
tajících v dopadu
Časový krůček pozvedá náladu
čtvrtek 10. listopadu 2016
Není nad teplo domova
Právě dnes se mlhou snes
šplhoun veverčí
Skotačivě zatrojčí
na haluzích bez listí
svá zrzavá pleticha
až škrabot nese se
po lese do ticha
zmrazené přírody
Od vody,
ze třpytivých modřínů,
se mihnul malý ptáček
Černý fráček
s náprsenkou přes břicho,
křídla modrošedá
Tatam je ticho,
když něco na zub každý hledá
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)