Vstávám z peřin péřových,
zatímco sníh z okna dých
nezměrný chlad
Končí listopad
Holé stromy,
kde mi ještě včera
sojčí pera
varovaly dlaně,
dnes odhodlaně
hájí vzpřímenost
V potoce ledový most
konejší pstruhy,
kterým kapky duhy
vryly se do těla
Na louce peří anděla
na bílo zbarvilo trávu spící
Nad hlavou,
na sítnici báně nebes,
rudé žilky si dnes plavou
v modři nekonečna,
kde vteřina věčná
stojí mezi životem a smrtí
Život je sen
do posledního nadechnutí ...
Žádné komentáře:
Okomentovat