Netečnost stromů
větrem svlečených do naha
Poctivě hlídaly cesty domů
Dnes nesplněná přísaha,
teskně šeptá do mlhy očí
Čas, co se neptá,
ten neúprosný kočí pas štíhlosti zaoblil
do předklonu podzimu
Vše, o čem kdo kdy snil,
vítr ještě nestihnul nasbírat do vzpomínek
Deště plamínek mrazu brzy zhasí
Pak těžko asi přes sníh sáhneme na léto
sluncem rozžhavené
Kdo ví, zda bolí to, když do kamene
zlatem rytec jméno tesá?
Z lesa motor pily opět kvílí
přes ticho zakleté v kruzích letokruhu
Do popruhu další berou kmen
v den poslední - nikde slavobrána!
Jen krutá rána krajem teskně zní ...
Žádné komentáře:
Okomentovat