Lapl pod krkem,
do tváře řeže
Čas, co úprkem
směje se - kdeže
ty loňské sněhy jsou!
Každou novou chvíli
nutno brát s noblesou
Že mladí jsme už byli?
Dál užívejme si věku,
co kdoví odkud
přisál se na záda
Že neduhů šaráda
do kroku lačně si mlaská
a severák odvál časy,
kdy sexy kráska
laskala bohaté vlasy
dřív než pružná těla
štěstím do nebes se rozechvěla?
A že třes bez váhání
se do chladu dlaní
v letokruhu vryl,
by černou stuhu
volných chvil
pověsil na oblohu?
Tolik toho stihnout chci,
ale copak mohu?
Klapají umrlci
dešťových kapek
do atlasu zimy
- už není sněhobílá
Předjaří zatlo drápek
i do kořene kopretiny
Ani ona ještě včera nevěřila!
Žádné komentáře:
Okomentovat