Štěkl pes a ty ses
lehce ušklíbl na kýbl
plný pomejí
- stál před závějí neurčita
Země mrazem bitá
ve mně teplo rozpouští
- teče po poušti vyhaslé sopky
Už ani ty stopky z ovoce nevisí!
To kdysi v tento čas
již konipas ladil tóny
přes amplióny
jarního znovuvládí
Tenkrát i mládí
vonělo květy sněženek
Léty osvědčený lék
vyprchal přes temno skal
Kdesi štěkl pes
Do nebes nese se ozvěna
V sobě má
vzpomínky zaváté ...
Žádné komentáře:
Okomentovat