Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 31. prosince 2017

Osa času


O půlnoci jako vždycky dotloukla poslední vteřina
Další rok atypický končí - začíná
ohňostrojem třesku
 
Za odlesku bídy i přebytků nemalých
zavinul mokrý sníh krajinu
Do ticha
 
Mráz nedýchá víc do opratí,
když sráz od úpatí
voní fialkami
 
A my volným pádem vodopádem slov i činů
rozplétáme veličinu
všeho dění
 
Co kdy bylo, dávno není
A přece stejně jiné bude zas a zase
ukotvené v nadčasové ose

sobota 30. prosince 2017

Zaťukal rok 2018

 
 
 
 
 
Šel čas na průzkumy
- tvářil se hodně vesele,
když nejedny tukové duny
uviděl vzdouvat se po těle
 
A co víc!?
Dnes krve by se nedořezal,
kde nedávno svěží kvetla líc
- pleť zjizvená zcela
 
Skrytý i dříve pyšný sval
- peří od anděla
pevnější má proporce!
Na podzim prostě ovoce naplno dozrává ...
 
Každý má svá práva,
však zůstat nezralý, nikomu nepřísluší
Než by jsme se nadáli,
mládí kvete již jen v duši


***



Do roku 2018 přeji všem jen to nejlepší ...

pátek 29. prosince 2017

Kdy, když ne teď?


Dálava unikla mi,
když hlava krami
plula plná rampouchů
Kradmo a celkem potichu
kráčel kolem svět

Chci konečně vyrazit
- nohy stačily ztrouchnivět 
zatímco byt dřív čilý
z té nečekané proměny 
stal se prudce stísněný

Neposedně srdce v rozletu
zas a znova pláče tu strasti letité,
když kroky pevně přibité
povinnostmi bez odkladu
Plná hladu polykám slzy tvrdé

Stále věřím nadějí, že brzy dobře bude
a poletím dál než dohlédne stín koní 
Dnes nikde ani mráček!
Hladové poledne zvoní
kolikátý už umíráček?

čtvrtek 28. prosince 2017

Mezi nebem a zemí

 
Předtucha
není pražádný klam
Vždy zabrnká do ucha
než frnkne bůhvíkam
 
Kdo tajemné vlny zachytí 
rozumu do sítí,
tomu předtucha cestu odmete
na schůdný chodníček

Horší když brnkavé repete
jak plamen od svíček
sfoukne průvan od dveří těch,
co ničemu nevěří
 
Pak pech
vezme za kliku
a ze schůdného chodníku
cesta kamenitá krouží nad propastí
 
Osud skýtá mnohé strasti
- ani bohém před nimi neuteče
Díky předtuše i v kleče se dá bojovat
Ona pak připíše z prohrané partie vítězný mat!

pátek 22. prosince 2017

Sněží


Vločka každá hodně chvátá
Přímo k věži nejmíň sto devátá míří
- bělostné chmýří hledá místo skvělé k usednutí
(Na kostele od oběda vážně není k hnutí)

I krajina šedá navlékla si zimní háv
- ptačí hlasy, pestrost trav, též říční proud
sníh pokouší se uzamknout pod peřinu nevinnosti
Probuzenou meluzínu zrovna zabolely kosti ztuhlé létem
 
Zatímco my metlou metem metelici od dveří,
rozmrzelá meluzína kolem domu láteří:
Že prý zima - věřte tomu -
bez přestávek trvat má celý rok!
 
Přikyvuje Katka, Slávek i pes Brok,
když děti z úkrytu staré sáňky tasí 
Teď čtu si tu (není to má vina)
o počasí čerstvou zprávu:
 
Tepla lavina na Moravu žene se přes Čechy
Zatím jak blechy lednímu medvědu do kožichu
vločky větru do otěží
zimy pýchu sněží, sněží, sněží ...




středa 20. prosince 2017

Vlastňák






Jaksi bez citu z kokpitu
rozjetého tanku
střelil branku do vlastní sítě

Milované dítě
nikdy nezatratí matka
- zná, že cesta každá vratká!

Zvlášť, když do opratí
sáhne chtíč nebo smršť nečekaná
- rázem pryč zem pod nohama ...

Ač na kostele hrana ještě nezvoní
a květy jabloní teprve tulí se v pupenu,
přesto ticho kořenů rozeznělo srdce bolavé

Proti proudu, komu ego si plave
a rodnou hroudu nemá víc než za odpad,
tomu do zahrad ráje cesta zarůstá

Marně pak ústa špínou maže,
když nedokáže vidět pravdu zrcadla!
Láska mateřská nikde zcela nezvadla ...

neděle 17. prosince 2017

Po generace střežená

 
Na střepy roztříštěná
váza cenná,
když slepý kladivo vzal
- rozum neviděl dál
než na špičku nosu!
 
Sudičky človíčku
do vínku vloží osud
Na krátkou chvilinku
plujeme na mráčcích
blahobytu
 
Žádný cíl,
pouze být tu,
naplno kochat se bezpečím
Dnes patrno,
čas občas přeléčí i snílky bláhové ...
 
Odvážné trylky dozněly
a nejen bohové vědí,
že z mědi žádný rytec zlato nevytepá
Celkem vzato, ani gesta velkolepá
neupřímně míněná, nedosáhnou cíle
 
Každá proměna má vlastní délku míle
která závisí na zkušenostech a zmoudření
I první steh pramení v jehlovém trnu
- postačí vůle mít asi tak tunu 
a stehy šít látací!
 
Váza je rodina - ta se neztrácí
Kdo nad ni se vypíná
a bolavé střepy velmi mu lahodí,
postává na lodi uprostřed bouře
- což nikomu nedělá vůbec dobře
 

úterý 12. prosince 2017

Po dešti sníh


Na břehu deště
s přívalem neznáma
sněhové svírá kleště
ledová fontána
prchající z mraků
 
Na kůl krajkoví dosedá
- první taje blahem
Za ním šmahem
další a další nezbeda
svléká průzračnost vody
 
Řeka ranní nepohody
narůstá v běloskvoucí most
mezi nebem a zemí,
co mrazu dokáže říci dost
- chrání tím kořeny úrody budoucí
 
Mravenci, myši i brouci
se ztiší pod peřinou
blahodárných snů
Krajinu tak jinou
příští den rozepnul všem na odiv

pondělí 11. prosince 2017

Trochu nespisovně


*

Kopie opije pyje
Ijé!
Jé?
E ...


 
 

neděle 10. prosince 2017

Na popel

 
Srdce prudce vyhořelo na popel
Zbylo čelo orosené,
v rukách džber
přeplněný starým senem i otazníky
po okraj

Slova marně křičí na viníky
- prázdná je stáj
a řev kočičí
nebolí,
pouze uši drásá

Větný zásah minul cíl
- sebe sám totiž polapil
do oka uragánu,
co každou ránu
vrací bumerangem

Popel v mracích trhá čas
- žádný tandem
pro sólisty nikdy nebyl a není 
Rozmarná pýcha v nás
způsobí vždy pouze citů tlení
 
 
***

Když se dva, co se mají rádi, nedokáží dohodnout, měli by se alespoň pochopit ...

sobota 9. prosince 2017

Na terase vesmíru


Bylo mi
tak nějak jak už není,
když atomy
spustily divé hřmění

No a my
nechali oči na zlé kráse,
když domy
duhově mizely na terase vesmíru ...

středa 6. prosince 2017

Jde se gruntovat

 
Na vzpomínky sedl prach
Štíhlé kmínky tenkrát my byli
a život černobílý na vlnách rozkoše
neustále pokoušel zvědavost naši
 
Čas nyní práší stříbro do vlasů,
i vrásky na tváře - v očích sůl
Z načechraného polštáře
zůstalo klubko shrbené
 
Každého někdy dožene 
stýskání neoblomné
Zrovna dnes přišlo pro mne
při stírání prachu
 
Ta zvláštní pachuť ztraceného mládí
na jazyku vnadí a něžně laská ...
Kdesi od skal doznělo vytí
Lovit mladost v lesích - to by bylo sítí!
 

úterý 5. prosince 2017

Srdeční pravda


Láska je daleko více
než hrst penízků třpytivých
Na každého u krajnice,
skromnější než mnich,
vyčkává s nataženou dlaní

Jdeš kolem,
poslední vložíš minci na ni
a celkem v krátku
štěstí snoubené bolem
přijmeš na oplatku plném čokolády

Rázem zdoláš překážky
a do zahrady na vážky má dáti dal
usedne svit sluneční i noci kal,
Stačí s ním či s ní
směnit prázdnou dlaň

Největším bohatstvím,
kterému se klaň,
je pravda srdce ...

neděle 3. prosince 2017

Předvánoční idyla

 
 
Vánoce čumijů před dveřmi
ký řev to slyšet z pokoje!
,,Dnes robo, uvař mi oboje
- kuřátko aj špek pečený ..."

,,To víš, už chce se mi!"
Brumlá žena hodně nevrle
cosi o mlsné papule,
a hned hledá špenát v mražáku
 
Šak eště mosí na nákup,
zatímco chlap v posteli
škňůří sa jak zelí
a čumí do bedny ...
 
,,Jo a o jedný 
nezapomeň na děti!
A kdy vyneseš už to smetí,
koš má namále a zapáchá ..."
 
,,Já tenkrát myslela na krále či na prince 
s kerým bude mi jak v peřince
a líného valacha
pustila jsem si až k tělu
 
Ke všemu starů Bellu měl na špagátě,
jedny vycházkové gatě a dvě krajkové košule,
když  tak přemile prosil ňa o ruku
a včil mám ho na krku!"
 
,,Dřu sa jak hovado," brblá zas sobě chlap
,,A ledva dondu dom
na chvílu spočinůt, už klapy klap
stará spustí mocný průd výčitek
 
Co su já dobytek,
spíš kus pořádného debila!
To byl vkus sebrat si toto za manželku!"
(Vzato v celku - klasická předvánoční idyla ...)


pátek 1. prosince 2017

Chtivý rozum


Uprostřed lidí ztracený
rozum chtivý bez ceny
neustále hledá a slídí
po kanále přepychu i kýče

Nikomu není do smíchu,
když ikonu biče
ráno zamlžené
ostnatou bránou žene

Cesta ušlapaná
pro někoho nebyla a není
Pak švihne rána po temeni
- pouta na rukou,

v srdci mřížoví,
což pevnou zárukou,
že nikdy nikde nepoví
pravdu o lži prolhané
 
Kdo se jednou dostane
mezi vlčí smečku,
má sice velké plíce, přepychový byt,
však na zpátečku více nikdy nesmí výt ...
 
 
***
 
 

Třeba:                                                                                                                                                      https://www.novinky.cz/krimi/456398-tuhy-komarek-a-slachta-se-pred-vanocemi-sejdou-u-soudu.html