Na střepy roztříštěná
váza cenná,
když slepý kladivo vzal
- rozum neviděl dál
než na špičku nosu!
Sudičky človíčku
do vínku vloží osud
Na krátkou chvilinku
plujeme na mráčcích
blahobytu
Žádný cíl,
pouze být tu,
naplno kochat se bezpečím
Dnes patrno,
čas občas přeléčí i snílky bláhové ...
Odvážné trylky dozněly
a nejen bohové vědí,
že z mědi žádný rytec zlato nevytepá
Celkem vzato, ani gesta velkolepá
neupřímně míněná, nedosáhnou cíle
Každá proměna má vlastní délku míle
která závisí na zkušenostech a zmoudření
I první steh pramení v jehlovém trnu
- postačí vůle mít asi tak tunu
a stehy šít látací!
Váza je rodina - ta se neztrácí
Kdo nad ni se vypíná
a bolavé střepy velmi mu lahodí,
postává na lodi uprostřed bouře
- což nikomu nedělá vůbec dobře
Žádné komentáře:
Okomentovat