Dálava unikla mi,
když hlava krami
plula plná rampouchů
Kradmo a celkem potichu
kráčel kolem svět
Chci konečně vyrazit
- nohy stačily ztrouchnivět
zatímco byt dřív čilý
z té nečekané proměny
stal se prudce stísněný
Neposedně srdce v rozletu
zas a znova pláče tu strasti letité,
když kroky pevně přibité
povinnostmi bez odkladu
Plná hladu polykám slzy tvrdé
Stále věřím nadějí, že brzy dobře bude
a poletím dál než dohlédne stín koní
Dnes nikde ani mráček!
Hladové poledne zvoní
kolikátý už umíráček?
Žádné komentáře:
Okomentovat