Nespavost

Ticho bezedné

rve ze mne

němá slova,

zatímco v tempu klová

čas do hodin

matný stín minula

Noc prohnula se v pase

Na terase zrozeného dne

- přesně o jedné - zní zvony,

co mi nesou neznámo

Teskně ohlížím se za mámou

- tvář plná vrásek

a cesty úsek před zarážkou!

Jó, tenkrát s bráškou

- bez starostí, plní vášně,

štěstí a naděje …

Kdeže je loňský sníh,

kdy na saních sjížděli jsme kopce

a v kopce sena

tajemství zahuštěná do stébel

On rebel já všudybylka,

co nasedají na bidýlka

budoucna!

Proklatě černá tma

v hvězdném odlesku

dál libuje si ve stesku vzpomínek

Naštěstí kamínek sluneční

lehce ční na východě nového rána,

čímž otevřená rána

hojí se na míse přítomna

Nic nepozná, kdo nežije

rozpustilé árie života

Vždyť přece v tekoucí řece kolotá

tolik nových poznání,

co splíny zahání do ,,Žiješ teď!"
Rázem slunce vsáklo z noci šeď