Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pondělí 27. května 2019

Nespavost


Ticho bezedné
rve ze mne
němá slova,
zatímco v tempu klová
čas do hodin
matný stín minula

Noc prohnula se v pase
Na terase zrozeného dne
- přesně o jedné - zní zvony,
co mi nesou neznámo

Teskně ohlížím se za mámou
- tvář plná vrásek
a cesty úsek před zarážkou!
Jó, tenkrát s bráškou
- bez starostí, plní vášně,
štěstí a naděje …

Kdeže je loňský sníh,
kdy na saních sjížděli jsme kopce
a v kopce sena
tajemství zahuštěná do stébel

On rebel já všudybylka,
co nasedají na bidýlka
budoucna!
Proklatě černá tma
v hvězdném odlesku
dál libuje si ve stesku vzpomínek

Naštěstí kamínek sluneční
lehce ční na východě nového rána,
čímž otevřená rána
hojí se na míse přítomna

Nic nepozná, kdo nežije
rozpustilé árie života
Vždyť přece v tekoucí řece kolotá
tolik nových poznání,
co splíny zahání do ,,Žiješ teď!"
Rázem slunce vsáklo z noci šeď

2 komentáře:

mutil řekl(a)...

jen cynik by řekl
vem si prášek na spaní
toho bych hned sekl
krásné jsou tvé verše, má paní

Lenka Rezková řekl(a)...

Děkuju za milá slova ...
(Neúprosný čas dávno klová
prázdninové chvění
do znovuobnoveného snění
a já teprve teď
vkládám odpověď)