Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka
Na svém autorském blogu vás vítá
- Lenka Rezková
- Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...
pátek 1. května 2009
Jarní mámení
Vesničko, schoulená v přehršli zeleni,
v stromoví proměna - běloučké mámení
dýchl máj do květí motýlků zářivých
Vstříc vánku poletí na luka klamný sníh
Spálí se o záři zlatavých paprsků
v hebounkém polštáři prostřených jarních dnů
Z vlahého večera připlouvá lásky sen,
s křídlami anděla, touhou byv polapen
Vesničko, ukrytá v pleteni věnce hor,
rozkvétáš do léta a duši tíží bol
Probouzí za noci spáče v zlé samotě
a srdce krvácí: ,,Lásko má, volám tě!"
Pospíchej k obláčku, vlaštovku zapřáhni...
Opratě v zobáčku, blíží se ku stráni
milenců poslíček švitoříc touhu mou
Zamykám na klíček cestičku oblohou
Vesničko, tonoucí v květnovém zajetí,
nad peklo horoucí pálí vzdech v objetí
Milenka krásná je v poupatech kopretin
vstupujíc do ráje z třeskutě krutých zim
Svítání kohouta probouzí do rána
Petrklíč odkvétá, hra vášně dohrána!
Slunečně jasný svit rozplynul křivky těl
Čas nelze nazpět vzít, sen lásky uletěl...
Vesničko, zářivá plameny ohňů střech,
neskromné přání mám, zakleté v okovech:
Nechť žežulka spočetne roky zlé samoty,
nepovím více ne, přijdeš-li milý, ty!
A on přišel ze Lhoty, odkud je i foto
Z knihy Volná jak prokletí
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
jak káravý prst
k nebi se tyčí
stará kostelní věž
kvítí natrhej hrst
s urputností býčí
ze Lhoty k milé běž
Snad se na mne M. nebude zlobit, ale ta kostelní věž na obrázku mi to přímo nadiktovala. Hezky ční nad okolím.
Milá.Vájinka
Krasne vyznani svemu kraji, moc hezky jsi slovicka vymalovala. Jind.
Okomentovat